Nábřežní parcela č.p. 2360/2 je situována do severovýchodního konce Revoluční ulice a ústí Štefánikova mostu a vymezují ji dále ulice Lannova , Nové mlýny a nábřeží Ludvíka Svobody.
Vzhledem k platnému územnímu plánu, kde je pozemek veden jako ZMK / zeleň městská a krajinná / bude nutno provést úpravu funkčního využití této parcely, i s přihlédnutím k faktu, že byla kdysi zastavěna budovou Eliščiných lázní.
Parcela je pohledově exponovaná z obou nábřeží Vltavy a uzavírá dnes volný prostor s parkovou úpravou mezi výraznými hmotami Ministerstva průmyslu a obchodu ze západu a Ministerstva dopravy z východu.
Úkolem objemové studie je ověření možnosti využití pozemku pro umístění PAVILONU SLOVANSKÉ EPOPEJE ALFONSE MUCHY a návrh jeho optimálních provozních, výškových a plošných limitů.
Vzhledem k výjimečné poloze místa (zvláště z dálkových pohledů) a v návaznosti na měřítko sousedních budov navrhujeme válcový pavilon se zaoblenými okraji, jehož hmota se opticky vznáší nad veřejným prostorem terasy, pod kterou je situováno provozní, technické a administrativní zázemí výstavního pavilonu.
Jednoduchý architektonický koncept je založen na myšlence vznášejícího se zlatého oblaku – mnohostěnu – tvořeného množstvím rovinných trojúhelných skleněných panelů – specificky vytvarovanou Fullerovou kopulí.
Skleněné panely jsou vytvořeny jako neprůhledné izolační sendviče se sklem se zlatým zrcadlovým pokovením, zavěšené bez přiznaných úchytů na podpůrné nerezovo - aluminiové konstrukci, připevněné na staticky nosný válcový objem celé stavby.
Spáry mezi panely jsou co nejmenší a jsou vytmeleny proti pronikání atmosférické vlhkosti.
Zlatá barva symbolizuje slunce a nebesa, odkazuje k secesi, tvoří zlatou obálku pro mimořádný malířský celek, který ve svých útrobách chrání a téměř posvátným způsobem prezentuje návštěvníkům.
Nosná válcová výstavní hala pavilonu je nesena trojicí komunikačních pylonů, které navíc obsahují veškeré nezbytné vertikální technologické trasy.
Tyto pylony jsou opticky co nejvíce potlačeny pomocí černého kovového obkladu, aby se zvýraznilo působení zrcadlového zlatého oblaku, vznášejícího se nad kamennou platformou.
Čiré svislé skleněné plochy se vstupními posuvnými dveřmi vymezují nástupní dvoranu od okolního vnějšího veřejného prostoru žulovými deskami dlážděné terasy.
Terasa je směrem do parku k ulici Nové mlýny snížena pomocí dvojice širokých pohodlných schodišť, umožňujících pěší přístup od parku a Vltavy.
Nejvyšší bod hmoty /kromě zlatých trnů / výstavního pavilonu nebude přesahovat hrany nejvyšších sousedních budov (např. úhlopříčně protilehlý objekt s nárožím při ulicích Hradební, Řásnovka a Revoluční) a je navržen na kótu nejvyšší hrany cca 24,5 m od roviny veřejné terasy.
Pavilon má celkem 3 nadzemní podlaží a 1 polozapuštěný suterén.
Nástupní podlaží – 1.NP – přízemí - je nasazeno na úroveň ulice Revoluční, odkud je hlavní bezbariérový vstup do prosklené dvorany s informacemi a pokladnou mezi trojicí nosných pylonů.
Odtud návštěvník sestupuje pomocí dvojice kapacitních výtahů či schodiště do 1.PP - suterénu, kde je situován veškerý doprovodný servis - kavárna, museum shop, šatna, toalety, administrativní zázemí a technologické centrum budovy.
Toto technické zázemí budovy je propojeno vertikálními šachtami s technologiemi ve 4.NP,které zajišťují optimální klima uvnitř výstavního sálu.
Důležitým provozním celkem Pavilonu je rampa pro zásobování a manipulaci s exponáty, navazující na velkokapacitní výtah, ústící zde z výstavního sálu ve 2.NP.
Fakultativně bude možno projít koridorem pod Revoluční třídou do podzemního parkingu, plánovaného v budoucnosti před budovou Ministerstva průmyslu a pro auta přístupného rampou z nábřeží.
Z dvorany v 1.NP je možno ale také především vystoupat pomocí výtahů či schodiště do 2.NP - výstavního sálu. Rozměrný 14-ti stěn na svém obvodě vystavuje sérii obrovských obrazů, přičemž menší jsou umístěny na trojici nosných pylonů uprostřed sálu. Výstavní sál je vysoký 10 metrů, je bez oken a speciální umělé osvětlení citlivě nasvěcuje obrazy. Z důvodu ochrany uměleckých děl má osvětlení hodnotu max 150 luxů. Stěny, strop i podlaha jsou černé barvy, sál je tiše ozvučen hudební smyčkou a uprostřed na vnitřních stěnách pylonů se návštěvník dozví díky audiosystémům v několika jazykových mutacích základní informace o tvůrci a jeho díle.
Technologiím je věnováno poslední podlaží - 3.NP-střecha s atriem, kde jsou situovány veškeré nezbytné technické přístroje, vytvářející optimální teplotu a vlhkost uvnitř výstavního sálu i celé budovy.
Konstrukční systém je monolitický stěnový železobetonový skelet, založený vzhledem ke štěrkopískovému podloží a těsnému kontaktu s řekou na vrtaných pilotech.
Mimořádné konzolové vyložení výstavního sálu do prostoru je řešeno speciální ocelovou konstrukcí, spolupůsobící zavěšením na trojici pylonů.
Tato ocelová konstrukce nese dále obvodový fasádní plášť, sféricky tvarovaný a obložený sérií zlatých skleněných panelů.
Obvodový plášť ve střešní partii zakrývá 3.NP s technologickými zařízeními a na samém vrchlíku budovy je tvořen pouze větracími rošty.
Podlaha technického atria je navržena jako plochá, vyspádovaná dovnitř do vertikál v pylonech.
Těsné okolí Pavilonu je v rámci chodníků a zelených pásů doplněno keřovou, stále zelenou výsadbou.