Kostel sv. Mikuláše v Čečovicích

Kostel sv. Mikuláše v Čečovicích

Jedinečný gotický skvost v zapadlém koutě pohraničních Čech se při naší první návštěvě v únoru 1994 styděl za svoji sešlost a téměř beznadějnou zchátralost. Podmáčené a potrhané obvodové zdivo plné hlubokých jizev po vypadlých cihlách, devastovaný interiér včetně torza kazatelny a barokního oltáře, vyvanulá vůně kadidla a zbožného zpěvu... Špína a všudypřítomný holubí trus vůkol... Zimní ticho a pomalu se vkrádající studený podvečer... Stejný a beznadějný jako mnoho předcházejících za posledních padesát let. Pod zničujícím nánosem však dřímal pohádkově krásný kostel, stavba z rodu vzácných jedinců, schopných svým příkladem podnítit vzlet duše a přenést vnímavého návštěvníka do říše radosti a štěstí. Tam někde se zrodila myšlenka zprvu z rodu nereálných vizí, kostel prostě opravit a znovu otevřít... Posléze díky vytrvalosti a pevnému postoji objednatele, přesvědčeného přes všechny obtíže o úspěšném výsledku celé činnosti, vznikl projekt. Začaly přípravné práce, archeologický výzkum, první sondáže v omítkách. Hned bylo jasné, že projekt je pouze vodítkem pro celkovou koncepci. Ta byla založena na důsledně restaurátorském přístupu k obnově celé stavby bez tvůrčích ambicí, plně se podřizující originálu. Byla tedy použita metoda kvalifikované selekce. Ta po podrobné argumentaci všech odborníků každý další pracovní postup korigovala se zřetelem na nesporné výtvarné a památkové hodnoty všech řešených partií. Samostatnou a obtížnou kapitolou bylo řešení vnitřního osvětlení, kde se podařilo díky zapuštěným podlahovým světlům ozářit stěny a klenbu bez rušivě působících svítidel. Díky novým objevům bylo nutno při častých pracovních schůzkách na stavbě neustále usměrňovat veškerou činnost až k nyní prezentovanému výsledku. Zbývá ještě osadit restaurované fragmenty barokního mobiliáře a kostel znovu používat tak, jak se sluší a patří...